Mons

zpět

Mons Psal se rok 1914. Gavrilo Princip nám zabil Ferdinanda a Německo jako věrný spojenec Rakouska-Uherska mělo ideální příležitost začít dlouho připravovanou válku. Plány byly jasné, válka na dvou frontách (na dvou za každou cenu! - slavný Schlieffenův plán). Francie věděla, co teď přijde, nebo si spíše myslela, že to ví.
A stejně tak francouzský spojenec, Velká Británie. Ochránce neutrality Belgie, kterou se Německo chystalo porušit. Henry Wilson, velitel vojenských operací Velké Británie, již v roce 1910 přislíbil Francii v případě podobné situace pomoc britského expedičního sboru (dále jen BEF - British Expeditionary Force), přesněji šesti pěších divizí a jedné jízdní. I když jízda, jak se později ukázalo, neměla žádný podstatný vliv na válku, nepočítáme-li zbytečné navyšování obětí. Kde byly zašlé časy slávy kavaleristů? Proč jim velitelé alespoň v prvních měsících neustále zbytečně přičítaly takovou důležitost? Bohužel to byl jenom začátek dlouhého a krvavého příběhu.
Když došlo na věc, rozhodlo se, že do Francie se místo šesti divizí pošlou jenom čtyři. Dvě byly ponechány v Británii pro případ něměcké invaze (která naštěstí nepřišla ani o třicet let později). Velitel BEF měl být v případě války sir John French. První sbor spadal pod sira Douglase Haiga, druhý sirovi Jamesi Griersonovi. Kavalérii měl mít na starosti generálmajor Allenby.
Instrukce, které French obdržel od ministra války lorda Kitchenera, pověřovaly britské síly k co nejuzší spolupráci s Francouzi. Měly odrazit invazi Němců do Francie a případně znovuobnovit neutralitu Belgie. Důraz měl být zároveň dán na co největší opatrnost a co nejmenší ztráty. Tyto pokyny byly nakonec tak trochu v rozporu, hlavně vzhledem k tak malé síle britské armády, která byla do Francie vyslána. Zároveň neměly britské síly spadat pod jiné než britské velení. V cizí zemi s cizím zásobování to měl být skvělý začátek. Ale dost už bylo ironie, pusťme se do podrobností.
Britské vojsko bylo složeno z dobrovolníků. Nebylo velké a trpělo hlavně nedostatkem peněz. Například z platů důstojníků se mnohdy ani nedalo vyžít, proto si zároveň vydělávali ještě jinými způsoby. V armádě byly často lidé z chudých čtvrtích, pro něž byly i malé platy a čisté prostředí výhodnější, než jejich předchozí život. Na druhou stranu byla tato armáda dobře trénovaná. Výcvik byl podrobně rozvržen na celý rok, s důrazem na střelbu a pochodování. Důstojníci dobře znali své vojáky a bylo zde silné pouto loajality ke svému oddílu. Když se schylovalo k válce, britská armáda na ni nebyla v žádném případě připravená, ať už počtem mužů či výzbrojí. Všichni si mysleli, že se bude jednat zase o nějaký menší konflikt.
Britská armáda měla mít 260.000 mužů, v květnu 1914 jí dokonce jedenáct tisíc do tohoto počtu chybělo. Vojáků z povolání bylo k dispozici 137.000. Aby se tyto nedostatky částečně spravily, bylo do služby povoláno několik desítek tisíc záložníků.
To francouzská armáda měla po mobilizaci přes milion mužů. S jejich výzbrojí to ovšem bylo taktéž velmi špatné. Například kavalérie vypadala téměř stejně jako v bitvě u Waterloo! Hodně se stále používaly šavle. Artilerie na tom byla podstatně lépe, jak se mělo časem ukázat.

zpět