Mark I

zpět

Mark I Pátraní po historii vzniku tanku by bylo složité. Právo na jeho vynález by si pro sebe vyhrazovalo velké množství lidí - pomineme-li zvýšené snahy ve válečných letech, ale i v předchozích desítkách let, musíme zmínit i samotného Leonarda da Vinciho, který podobný válečný stroj vlastně už také zakreslil. Za první světové války byla prostě potřeba použití nového vozidla-zbraně, které narozdíl od pěchoty dokáže překonat ostnaté dráty, neublíží mu palba jinak smrtonosných kulometů a dokáže dokonce překonat i zákopy. Touto zbraní - tankem - by se tak mohla zvrátit dosavadní převaha defenzivních prostředků ve prospěch ofenzivních, fronta by se prolomila a válka by mohla skončit.
Tank jako pásové obrněné vozidlo tyto požadavky bezpečně splňuje, to je dnes samozřejmé, ale tenkrát bylo potřeba něco takového teprve řádně promyslet, postavit, ozkoušet a až potom použít. Že se některé z těchto prvků plánu bohužel neúměrně zkrátily, což ve svém důsledku výrazně omezilo první účinky tanků, je fakt, ke kterému se ještě dostaneme. Na úvod snad jenom ještě zmínit, proč byl použit právě název tank - z anglického tank, tedy cisterna. Tanky byly totiž převáženy tajně po železnici, byly schovány a vydávány za něco úplně jiného. Tento původně krycí název se nakonec ujal spíše než například název landships (pozemní lodě).
První práce na prototypech tanku dostali za úkol pánové William Tritton, generální ředitel firmy William Foster & Company of Lincoln, a jeho kolega Walter Wilson, námořní důstojník.
Jejich prvním výtvorem byl Number One Lincoln Machine, ozkoušen byl v září 1915. Byl posázen ocelovými pláty a poháněn motorem Daimler. Zkoušky ale rychle ukázaly, že to nebude to pravé ořechové. Vznikly zde problémy s použitými pásy - s jejich přilnavostí k terénu, nedostatečnou pevností nebo třeba prohýbáním, jestliže část pásů zůstala ve vzduchu při překonávání zákopu.
Little Willie Tritton s Wilsonem tedy přepracovali plány a vymysleli lepší techniku upevnění a obíhání pásů. Problém byl pouze v tom, jaké pásy použít, protože ty, které se vyráběly pro zemědělské stroje, nebyly dostatečně pevné. Pánové nakonec vymysleli nové pásy, 52 cm široké, a tak nic nestálo v cestě výrobě přepracovaného modelu tanku, nazývaného nyní Little Willie. Ten ze všeho nejvíc připomínal železnou krabici jezdící na pásech. Vážil okolo 16 tun. Příliš dlouho si své slávy ale neužil, protože byl velice rychle přepracován na opět kvalitnějšího následovníka. Snad jenom ještě zmínka o způsobu odbočování. Byla k tomu určena kola připojená k zadní části tanku, fungovala tedy podobně jako směrové kormidlo na lodi - vzpomeňme přece na jedno možné pojmenování tanků - landships.
Další verzí byl Big Willie. Oficiálně tedy spíše Centipede, ale jak už to tak bývá, nakonec známý pod úplně jiným názvem - Mother. Pásy byly silnější a částečně se změnil i boční tvar tanku - přední část byla nyní o něco vyvýšená. Věž se zbraní nemohla být umístněna na horní části tanku, protože by to nebezpečně posunulo těžiště směrem vzhůru, jestliže by se umístila hned nad motor, nebylo by zase dostatek místa pro obsluhu zbraně. Nakonec byl tedy zvolen systém umístění zbraní na obě strany tanku. Každá zbraň tak měla nyní možnost střílet v rozsahu 100 stupňů. Díky umístění zbraní na strany se získalo i nějaké místo navíc uvnitř vozidla. Mother vážila necelých 30 tun. Odbočování bylo opět zajišťováno mechanismem za tankem, což bylo dosti obtížné na ovládání a kvalita manévru závisela do značné míry na kvalitě terénu. Po úspěšném předvedení schopností této verze na začátku roku 1916 objednala armáda 100 strojů.
Na tanky byla potřeba kvalitní ocel, tloušťka 10 mm na krytí nejdůležitějších částí a 6 mm na zbytek povrchu. Potřebná ocel se již sice vyráběla na obrněné automobily, ale i z toho důvodu jí byl tedy nedostatek pro tanky. Samotný proces výroby byl dále zpomalován tím, že ocel se jinde vyráběla, jinde kalila, továrny neměly dostatečnou kapacitu. 75 tanků bylo objednáno v továrnách Metropolitan, dalších 50 k původní stovce potom přiobjednáno v dubnu. 150 nových tanků dostalo označení Mark I. Potíž byla ale v tom, že se záhy zjistilo, že nebude dostatek děl na výzbroj tanků. Kvůli tomu byla polovina vozidel vyzbrojena těžkými kulomety (Vickers). Takto narychlo upravené tanky se vyznačovaly problémem se vstupními dveřmi, které musely být kvůli kulometům nižší, proto bylo těžší do tanku nastupovat, ale hlavně rychle vystupovat v případě nouze. Tanky vyzbrojené děly byly nazývány Male a tanky s kulomety Female (takže původní Mother byla vlastně Male). Kromě této změny k dalším významnějším úpravám nedošlo.
Uvnitř tanku to neměla posádka vůbec jednoduché. Z motoru vycházel obrovský hluk, takže bylo téměř nemožné slyšet ostatní členy posádky. Navíc teplota mohla vzrůst až na 50 stupňů Celsia! Pokud by to náhodou nestačilo, z motoru brzy začaly vycházet nebezpečné plyny, ze kterých se členům posádky dělalo špatně. Ovládání zadních kol na odbočování bylo také velice obtížné a často zlobilo. Odbočovat se dalo ještě jinými způsoby. Mírného odbočení se třeba dalo dosáhnout chvilkovým zabržděním jednoho z pásu nebo jinými metodami, všechny však byly dosti obtížně proveditelné a často hrozilo i poškození součástí tanku. Každé začátky jsou prostě těžké. Posádku tvořilo osm (čtyři řidiči a čtyři střelci) nebo devět mužů.
Tanky byly zkoušeny a posádka trénována k jejich ovládání na místech, kde se o nich nikdo nedozví, bylo potřeba tuto novou zbraň udržet co nejdéle v tajnosti. Testovalo se v Thetfordu v Norfolku, závěrečný výcvik probíhal v Abbeville. Při prvních trénincích posádka jezdila v tanku bez bočních plošin se zbraněmi. To asi nebylo nejmoudřejší, protože to do značné míry změnilo vlastnosti tanku, vážil zhruba o 3,5 tuny méně, řidiči nemuseli brát v úvahu jeho skutečnou šířku a i ventilace uvnitř tanku fungovala mnohem lépe.
K prvnímu nasazení tanků ve skutečné bitvě došlo 15. září 1916 u Sommy. Přesněji se jednalo o bitvu u dvou vesnic, podle nich Flers-Courcelette. K žádnému velkému úspěchu ale nedošlo. I kvůli problémům s dopravou na místo bitvy bylo nakonec ze 49 tanků schopných vystartovat pouze 32. Z nich ovšem dalších pět brzy uvázlo v nepřívětivém terénu bojiště, devět se poškodilo, dalších devět bylo příliš pomalých, aby udržely tempo se zbytkem, tak alespoň dokončovaly práci svých předchůdců. Kdo umí počítat tak ví, že těch zbylo také devět. Těm už se dařilo dobře, v řadách nepřítele napáchaly mnoho škod.
Problémů bylo ale příliš mnoho. Ukázalo se, že střely z nepřátelských kulometů pronikají někdy dovnitř tanku a zraňují členy posádky. Skleněný výhled u řidiče byl rozstřelen a střepy zranily jeho oči. S těmito problémy i mnoha dalšími, souvisejícími také hodně s nezkušeností vojáků, se muselo v budoucnu něco dělat. Celkově byly ale ztráty mezi členy posádek malé a většina opuštěných tanků byla později opravena.
Další den byly do bojů nasazeny 3 tanky, zastavily nepřátelský protiútok, ale všechny byly poškozeny a vyřazeny z bojů. Přestože úspěch tanků nebyl závratný, za pár dní objednal sir Douglas Haig dalších 1000 strojů.
25. září bylo k dipozici dvanáct tanků. Osm z nich nebylo použito, protože pěchota zvládla své úkoly bez nich. Další dva vykonaly méně důležitou práci a poslední dva byly do bitvy zavolány až příliš pozdě. Další den však jeden z tanků dokázal sám zaútočit a výsledkem bylo zajmutí tří stovek německých vojáků.
Mark I Na konci září převzal velení nad tanky podplukovník Hugh Elles a vydržel na této pozici až do konce války. Tanky se v této době používaly pouze v malém a kvůli špatnému počasí nezaznamenaly žádné velké úspěchy.
Ačkoliv se s tanky hned nepodařil žádný překvapivý válečný obrat, vedly si dobře, nebo spíše přiměřeně k době jejich vývoje a nevhodným terénním podmínkám, do kterých byly bohužel nasazeny. Také se rychle ukázalo, kde tkví hlavní slabiny stroje, které tak mohly být následně opraveny. Jednalo se například o zadní přídavná kola sloužící k manévrování. Byla celkem zbytečná, navíc je spousta tanků během bojů stejně ztrácela nebo byly jinak poškozeny. Značně také stěžovaly překonávání zákopů.
Typ male se často bořil do terénu, ve kterém následně uvázl. Female měl zase horší pancéřování, které dovolilo spoustě kulek proniknout dovnitř tanku. Také kamufláž ztratila na významu (tanky byly později malovány pouze khaki barvou), protože bláto z pásů velice rychle celý tank stejně zašpinilo. Co bylo ale horší, bahno proniklo i dovnitř a zacpávalo důležitá zařízení. Tanky byly prostě silně nespolehlivé, ať už kvůli nedokonalému návrhu nebo nezkušenosti jejich posádek. Na těchto nedostatcích bylo třeba pracovat. Na oba byl potřeba čas. Výsledkem práce na prvním nedostatku byly samozřejmě nové typy. První z nich byl překvapivě - Mark II.
Pro nedostatek tanků bylo (kromě zmiňované velké objednávky tisíce strojů) ještě okamžitě objednáno 100 strojů určených hlavně pro trénink posádek, proto třeba jejich pancéřování nebylo tak kvalitní. Ty byly vyrobeny nadvakrát po padesáti, vždy 25 male a 25 female. První padesátka byla typu Mark II. Ty jsou na první pohled téměř stejné jako Mark I. Ze změn zmíníme snad jenom upuštění od zadních kol k odbočování, jakéhosi přívěsu, který byl jenom zdrojem problémů. Dále bylo zřejmé, že čtyři řidiči je trochu vysoký počet na jeden tank, proto se zkoušely různé jiné druhy motorů (převodovky). Velké kulomety Vickers a Hotchkiss byly nahrazeny zbraněmi Lewis.
Osprey 26 tanků Mark II bylo narychlo posláno do bitvy u Arrasu v dubnu 1917. Tyto tanky byly z velké blízkosti zranitelné dokonce i kulometem, takže to nebyl úplně nejlepší nápad.
Druhá padesátka tanků byla typu Mark III. Opět nebyly příliš obrněné. Resp. jejich ocel nebyla kalená, aby vydržela nárazy kulek, nicméně byla tlustá 12 místo původních 8 mm. Tank byl tedy na pohled skoro stejný jako Mark II, ale o půl tuny těžší.
Dalším typem byl potom Mark IV - ty zaznamenaly onen neuvěřitelný úspěch u Cambrai 20. listopadu 1917. Tenkrát se v Londýně rozezněly zvony, aby předznamenaly konec války. Po pár dnech se sice štěstí zase obrátilo, ale nic to nezměnilo na tom, že tanky měly hrát ve válce důležitou roli a skrývaly v sobě obrovský potenciál. Toto pokračování je už ale na jiný článek.
K dalšímu studiu obzvláště doporučuji knihu nakladatelství Osprey od Davida Fletchera: British Mark I Tank 1916.

zpět