Cambrai 1917

zpět

Abychom předešli následným stížnostem - toto není návod na to, jak udělat parádní dioráma, jak se to dělá nejlépe, apod. Toto je pouze popis toho, jak jsem pracoval já, jaké jsem použil techniky a způsoby a kde jsem čerpal případné náměty. Někomu to může přijít vhod, někoho to přivede na lepší možnosti, někdo nad tím bude možná kroutit hlavou.
Sám jsem si vědom několika chyb a nepřesností (na které v článku upozorňuji), nicméně toto je moje první (a vzhledem k velké pracnosti možná i poslední) dioráma, takže jsem nakonec jen a jen spokojen J
Jak budu ve článku několikrát zdůrazňovat, nejdůležitější je vše si nejprve pořádně rozmyslet a naplánovat, jedině tak budete dělat jednotlivé kroky v logickém pořadí a každým dalším si nebudete ničit kus předchozího, který měl přijít až později.
Že obrázky jsou zmenšené a je potřeba na ně kliknout, aby se zobrazily ve skutečné velikosti, snad zdůrazňovat nemusím.

Obsah
1. Nápad - co se bude dělat, jak se to bude dělat a kde čerpat informace
2. Terén - z čeho vyrobit terén
3. Ostnaté dráty - popis výroby ostnatých drátů
4. Terén podruhé - barvení blátivého rozbombardovaného terénu
5. Tanky - vytvoření modelů obou tanků
6. Figurky - zpracování figurek vojáků
7. Zákopy - vydřevění německých zákopů a pytle s pískem
8. Závěr - závěrečné drobné úpravy a FOTKY VÝSLEDKU

1. Nápad
Nejprve to chce nějaký nápad, co vlastně budete dělat. Doporučuji si vybrat oblast, o které toho co nejvíc víte, která vás zajímá a baví. V mém případě to padlo na první světovou válku, o kterou se zajímám, ale když přijde na technické detaily, ukáže se, že to chce přehled mnohem větší. V tom mi pomohli hodně v diskuzi na serveru www.valka.cz. Dále také pomohou nejrůznější stránky na internetu, které se danou problematikou zabývají, nejvíce pak prozradí, jsou-li k dispozici, samozřejmě přímo fotografie. Já jsem čerpal inspiraci například na serveru www.firstworldwar.com.
Prvotní nápad na udělání modelu právě z první světové války s účastí prvních tanků, přišel po shlédnutí následujícího obrázku, který jsem našel na internetu:
prvotní inspirace
Němci v zákopu udiveně hledí na přijíždějící britský tank

Mimochodem, trochu odbočím, podívejte se na následující fotografii mého výtvoru. Jenom jsem převedl do černobílé škály a přidal trochu kontrastu, ach ta autenticita :-)

Retro zpracování fotografie mého výtvoru

Když máte nápad, musíte si ujasnit, jak přesně bude výsledek vypadat, kde bude jaký voják, kde budou zákopy, dráty, apod., aby situace vypadala reálně. K válečným scénám se hodí výborně knížky z nakladatelství Osprey, které se detailně zabývají nejrůznějšími obdobími dějin, resp. nejrůznějšími válkami dějin. Jejich nevýhoda může být pouze vysoká cena (ale internet je všemohoucí) a pro někoho možná anglický jazyk.
Důležitým faktorem je také skutečnost, že ne ke všem obdobím seženeme příslušné modely či figurky. Druhá světová válka je až na některé vzácnější bojiště či vozidla většinou bez problémů, s tou první už to bylo horší. Pokud si vyberete jako námět pro vaše dioráma vyvraždění Slavníkovců Přemyslovci, musíte počítat s tím, že žádné modely neseženete a budete muset vyrábět vše sami, což jen tak někdo nedokáže (já tedy ne. Na druhou stranu, kdo z vás se v tom chce rýpat, Přemyslovci stejně moc tanků neměli :-) a nějaký ten dřevěný vůz se vždycky sežene, ale horší to může být třeba s figurkami...). Důležitým faktorem je také samozřejmě volba měřítka. Nevím, jaké se většinou používá měřítko na stavbu takovýchto modelů, ale já jsem zvolil své oblíbené, 1:72, které ještě neleží za hranicí šílenství (alespoň 80% času), a naopak zase není tak velké, abych byl nucen kreslit jednotlivé řasy a vousy vojákům v zákopech.
No ale pusťme se již do toho.

2. Terén
Myslím, že nepřeháním, když řeknu, že terén je jednou z nejdůležitějších součástí práce. Jak nevypadá alespoň trochu reálně, jde to všechno do háje. Technik je mnoho, stačí si vybrat, různé terény se i prodávají, stačí namíchat směs a nechat zatvrdnout, ale v mém případě jsem se snažil co možná nejvíc ušetřit. Zvažoval jsem dvě možnosti - buď takzvanou papírovou hmotu, kdy se noviny rozpustí ve vodě, přidá se nějaké to lepidlo a hmota je na světě, druhou možností, kterou jsem si nakonec vybral, byla pro mě klasická sádra, kterou jsem jako správný kuchař trochu vylepšoval lepidlem Herkules.
To je však jenom vrchní vrstvička terénu, není třeba spotřebovat sádry více, navíc by pak bylo dioráma příliš těžké. Zbytek podkladu je tvořen polystyrénovou deskou, v mém případě silnou téměř 4 cm. Polystyrén jsem tedy na vrchní straně rozdrásal šroubovákem, aby byl terén v různých místech různě vysoký, někde jsem udělal větší díry jako krátery, v příslušných místech jsem vydlabal hlubokou díru pro zákop - zde vidíte, jak je důležité si předem vše důkladně naplánovat, později to prostě už udělat nejde.
Výslednou měsíční krajinu jsem pokryl vrstvou sádry, nemusí být ani moc silná. Výsledek je tvrdý hned, ale musíme ho nechat vyschnout. To ale vůbec nevadí, práce je mezitím potřeba udělat více než dost.
Než sádra zaschne je například také nutno udělat stopy po tankových pásech. K tomu jsem použil přímo pásy z krabičky od tanků, které v tuto chvíli ještě nebyly slepené, takže se daly lehko obtisknout. Sádra z nich pak jde smýt. Doporučuji si zjistit, jak budou oba pásy ve výsledku daleko od sebe, aby stopy na závěr rozměrově seděly za tankem, střílet od boku se nevyplácí!


Polystyrénová deska, kterou jsem použil jako podklad na terén. Na fotografii je jedna z počátečních fází plánování, na desce jsem si zakreslil pozice zákopů, na papíru načrtnul vhled ostnatých drátů atd., spočítal všechny velikosti pro použité měřítko zmenšení. Deska je velká 40 cm x 50 cm, což odpovídá skutečné velikosti cca 30 m x 36 m.


Tato fotografie se mi bohužel příliš nepovedla, takže jsem ji musel dodatečně doostřovat, ale snad na ní je možno vidět vzhled podkladu po nanesení sádry. Vpravo dole jsou zákopy a vlevo nahoře dřevěné tyče na natažení ostnatých drátů. Na nich je opět vidět, že prvotní naplánování je nezbytné, do tvrdé sádry už se tyče přidělávají obtížně.

3. Ostnaté dráty
Tvorbou ostnatých drátů jsem strávil velký kus času. Jestliže se někde prodávají, neříkejte mi to prosím... já to měl zadarmo :-) Použil jsem klasickou nit, barva je celkem lhostejná, já měl černou. Nit jsem si pevně uvázal mezi dva kolíky, aby byla natažená a potom jsem na ní ve stanovených intervalech vázal uzlíky z dalších kusů nitě. Výsledné uzlíky jsem poté zastřihnul, aby byly kratičké a výsledek působil dojmem ostnatého drátu. Nevím, jak se vám to zamlouvá, ale věřte tomu, že výsledek je dokonalý, nikdo nechce věřit tomu, že jsem použil nit - kdo se nedotkl, neuvěří. Jak je vám asi jasné, na závěr se celý "drát" natře stříbrnou barvou. Takto jsem vyrobil něco přes 3 metry mini drátů, ve skutečném měřítku tedy přes 200 metrů, to jsem ale pracant.
Vytvářením drátů jsem trávil čas průběžně, když zasychaly tanky, když schla sádra, když jsem ostatní části již nesnášel - vždy jsem našel uklidnění u drátěných uzlíků ;o)
Hotové dráty jsem potom namotal, ve skutečnosti i nalepil vteřinovým lepidlem, na natřené kůly připravené v sádře. Řídil jsem se podle nákresů a fotografií v knize nakladatelství Osprey o opevněních první světové války.


Takovýto "přístroj" jsem si ztloukl na jednoduché vázání svých drátěných uzlíků.


Na natažené niti jsem potom vázal těsně vedle sebe další uzlíky.


Tyto uzlíky se potom zastřihnou a pro jistotu ještě zakápnou lepidlem, aby neujížděly, pomůže to dokonce i jejich vzhledu.


Zde je vidět ostnatý drát v akci, když už bylo dioráma hotové.

4. Terén podruhé
Než jsme si dopovídali o ostnatých drátech, terén nám mezitím zaschnul (i když některá místa ještě budeme určitě vylepšovat a dodělávat). Nabarvíme ho tedy. Používal jsem klasické štětce (i na modely, nic jako je stříkací pistole nepoužívám), použil jsem velice levnou variantu, víceméně ze zvědavosti, jak to dopadne. Koupil jsem Remakol. Dá se dostat běžně v drogérii, jeden kelímek stojí cca 30 Kč, takže velmi levné barvení :-). Výsledek se mi zamlouval. Kdo nezná, tato barva se používá na nátěry místností, na sádru tedy ideální. I když samozřejmě má své nevýhody a skalní modelář by ji možná nepoužil. Z těch nejzřejmějších nevýhod, o kterých vím, se jedná hlavně o dvě. První je ta, že barva nemá ráda vodu. Resp. můžete ji ředit, jestliže chcete (já jsem neředil), ale později bych vaše dioráma raději ve vaně neumýval :-) Ale dělali byste to jinak? Druhou nevýhodou je, že není radno se tohoto terénu nějak extra dotýkat, v místě dotyku může potom prosvítat sádra. To může být ale spíše problém sádry než barvy. Můžete tomu možná zabránit více nátěry, nebo spíš přimícháním barvy již do sádry, což jsem bohužel neudělal. Nejlépe tomu ovšem zabráníte tím, když případným nadrženým obdivovatelům vašeho díla zabráníte (nejlépe nějakou zbraní) dioráma osahávat.
Přesto je nátěrů potřeba více, protože po zaschnutí se objeví místa na nepravidelném povrchu, kde barva chybí. To ukazuje i následující obrázek, kdy je terén vyfocen hned po prvním nátěru, což je velmi málo. Na mnoha místech prosvítají bílé (šedé) tečky.
Hnědý Remakol se prodává ve třech odstínech - světlý, střední, tmavý. Nejvhodnější pro toto blátivé prostředí (nakonec vypadá bojiště spíše jako bláto u Sommy než více zachovalý terén, který byl u Cambrai, ale je to pěkné...:-)) je tmavě hnědá, ale já jsem raději zvolil středně hnědý odstín a jako druhý jsem vzal černý odstín, jejich nepravidelným mícháním vznikl krásně přirozený terén. Jednolitá barva by byla hrůzou největší, tomu se vyvarujte!


Po prvním nátěru. Na zkoušku položené nezpracované figurky vojáků. Ostnatý drát je již téměř hotový.

5. Tanky
Na dioráma jsem použil modely dvou tanků. Oba samozřejmě v měřítku 1:72. Protože se má jednat o bitvu u Cambrai v roce 1917, jsou to tanky MkIV. Vyrábí je firma Emhar. Jsou ve dvou variantách - "male" s děly a "female" s lehčí výzbrojí na pěchotu. Jak asi tušíte, koupil jsem od každého jeden. Shání se těžko, objednal jsem přes internet a dodací lhůty jsou dlouhé, Emhar nějak nezvládá.
Popis modelování tanku by dal na samostatný článek, ale tady s tím nebudeme ztrácet mnoho času, obzvlášť proto, že nejsem žádný velký specialista, takže jenom stručně.
Jednotlivé díly (v této stavebnici jich moc není), jsem pečlivě oddělil, obrousil, slepil, menší případně předem natřel. Slepil, natřel, polepil nálepkami, jak překvapivé. Co se týče použitého barvení, i samotná stavebnice hlásá, že v tom je dost nepořádek, nikdo pořádně neví, jakou tenkrát vlastně měly tyto tanky barvu - šedou, šedozelenou, hnědou,... Já jsem zvolil jakousi šedozelenou variantu. Použil jsem barvy Revell, kterými jsem zásoben. Potom jsem vzal nějakou světlou barvu, vytřel štětec skoro do sucha a potom s ní přetřel některé partie tanku, aby byl trochu špinavý, případně rezatý, apod. Něco jsem naopak trochu ztmavil tuhou na špičce prstu, zkoušel jsem si tak trochu hrát. Tyto tanky totiž musely vypadat trochu špinavé, čistý výtvor by nepůsobil přirozeně. Na závěr jsem je zaflákal blátem, použil jsem stejnou barvu jako na terén. Hlavně je nutno samozřejmě zašpinit pásy a jejich okolí, speciálně spodní část.
Nejenom v této bitvě vozily tanky například kupu dřeva, kterou shodily před sebe do zákopu, aby ho mohly překonat. Tu jsem ve svém modelu nedělal (už ji použily v dřívější linii, nebo já nevím, kde ji nechaly). Ale nemohl jsem vynechat dřevo, které sloužilo k vyhrabání tanku, pokud zapadl do bláta - jakýsi "sněžný řetěz", který v případě potřeby podjel přes pásy dolů a tank ho mohl přejet a pokračovat, zatímco z bláta by už nevyjel. Udělal jsem ho jednoduše z balzy, kterou jsem trochu přibarvil (Revell) a kraje jsem natřel stříbrnou, jakoby byla pobitá železem. Dřevo jsem přivázal nahoru na tank pomocí řetězů, které jsem opět vyrobil z nitě, tentokrát ovšem ze silnější, ze které se uháčkoval řetízek, potom se natřel stříbrnou-železnou. Opět to vypadá slušně, i když opravdový řetízek by byl asi lepší, nikde doma jsem ale žádný použitelný nenašel. Když se vám nechce háčkovat, určitě se dá někde koupit, nebo se dá z něčeho odmontovat, stačí hledat. Musí být však velmi jemný, aby odpovídal zmenšení.
Špinavé tanky jsem pak umístil na předem vybraná místa, kde v sádře končily stopy po pásech. Nesmí se samozřejmě zapomenout, že v místech, kde tank překonal ostnatý drát, je tato překážka značně poničená - vždyť to byl také jeden z hlavních úkolů tanků, projet přes ostnaté dráty, aby je mohla pěchota snadněji přejít.


Snad už téměř slepený tank po základním nátěru.


Dřevo na vršku tanku připevněné řetězy.


Rozpracovaný tank, rozbité ostnaté dráty na nehotovém terénu. Za tankem je možno vidět stopy po pásech.

6. Figurky
V bitvě vystupují britští a němečtí vojáci. Britští vojáci postupují v úkrytu za tanky, němečtí se skrývají v zákopech. Použil jsem 4 vojáky britské (více jich svůj útok v této části nepřežilo a není se čemu divit) a 8 německých, z čehož jednomu koukají jenom nohy, protože ho zasypal bombardováním zasažený zákop. Není už asi nutné opakovat, že se jedná o figurky v měřítku 1:72, první světovou válku opět vyrábí firma Emhar. Figurky z 1. světové se ovšem vyrábějí od více firem - Emhar, HaT, Revell, Airfix, MIR,... není to tak hrozné jako u tanků. Zde mi hodně hodně hodně pomohla stránka http://www.plasticsoldierreview.com, která mi poskytla výborné zhodnocení jednotlivých krabic. Kolik je v nich vojáků, jaké druhy, jak dobře udělaných, včetně nepostradatelných fotek. Zde jsem si tedy mohl vybrat přesně to, co jsem potřeboval a následně to objednat. Vůbec doporučuji před koupí nějaké stavebnice, najít si někde na internetu o ní nějaké povídání pokud možno s obrázky, hodně vám to řekne.
Vybral jsem si nakonec dvě krabice od Emharu - British WW1 Infantry (ta pokryla britské potřeby) a German WW1 Artillery (pro Němce, hlavně kvůli dělu). A jednu krabici od HaTu - German Heavy Weapons Set, která byla dražší, ale vojáků je zde spousta (druhů i množství) a jsou zde také tolik potřebné minomety, apod. Tím jsem nakoupil potřebné figurky, kterými jsem se zároveň předzásobil na několik let dopředu :-) Ale jsou potřeba. Figurky a tanky byla jediná dražší věc ke koupi, v porovnání s nimi byl zbytek za pakatel.
Vojáci se klasicky očistí. Je potřeba odříznout spodní podložku sloužící k postavení vojáků, která je v mém případě překážející, vojáky jsem nalepil přímo k terénu miniaturním množstvím vteřinového lepidla. U stojících vojáků se podložka odřízne docela jednoduše, u ležících již drží pořádně - velkou plochou. Doporučuji mírně nahřátý ostrý nůž, šlo to celkem dobře. Hlavně u figurek od HaTu, ty jsou z velmi měkkého plastu (který se ale zase hůře obrušuje, takže lepší přebytky ořezávat).
Pak se figurky nabarví. Barvy uniforem popisují například příslušné knížky od vydavatelství Osprey, zabývající se britskou či německou armádou za první světové války, je jich větší množství, dokonce v závislosti na příslušném období války.
Barvení figurek je piplačka, na to se přiznávám jsem moc trpělivosti neměl. Zkoušel jsem drobné štětečky, jehly, párátka, nakonec jsem zjistil, že to je všechno tak malé, že to stejně není pořádně vidět... :-) Ale je samozřejmé, že správný modelář dělá do detailů i ty věci na modelech, které nikdy nikdo neuvidí, jen pro ten pocit... :-D


Nabarvení Britové postupující za jedním z tanků. Na fotce je vidět mimo jiné také prosvítající části nenatřeného terénu, zmiňované v jedné z předchozích kapitol a vyžadující vícenásobné přetření barvou.


A pro změnu "mistrně" nabarvení Němci. Fotka je zachycuje při obsluze děla v jejich zastřešeném krytu (ve výsledku nejsou pořádně vidět).

 

Takže jaký je nyní stav? Fotka zachycuje přibližně to, co jsme si popsali (i když většinou tvorba probíhala takříkajíc na více frontách). Levá polovina je britská a je hotová (později jsem ještě mírně upravil pozice a orientace některých vojáků), v pravé polovině je potřeba umístit německé zákopy. Zákopy jsou již sice vyhloubené, ale to samozřejmě nestačí. Po ukončení zákopů se už jenom umístí němečtí vojáci a provede pár závěrečných úprav.


Zmiňovaný pohled svrchu. V pravé části se budou tvořit německé zákopy, zcela vpravo dole je místo na zastřešený kryt pro 77 mm dělo.

7. Zákopy
Tvorba zákopů byla časově srovnatelná s ostatními částmi modelu (ostnaté dráty, tanky -  tedy dlooouhá), ale hlavně se jednalo o miniaturní práci s pinzetou, tedy něco pro mě :-(. Německé zákopy byly dobře propracované. Tam, kde se používaly delší dobu, byly po stěnách i na zemi pokryty dřevěnými prkny, někde vybetonované. Aby vám cizí sniper neustřelil hlavu, chodilo se hluboko v bezpečí, když jste chtěli střílet, vylezli jste na jakýsi schůdek, odkud už jste měli buď výhled, nebo třeba připravenou střílnu, jako v případě mého modelu.
Nejprve jsem tedy nahrubo vytvořené zákopy pokryl další vrstvou sádry, dal jsem ji raději více a poté jsem ji (pokud možno ne zcela zatvrdlou) opatrně zarovnával na potřebné tvary. Tak jsem vytvořil rovné stěny a onen zmiňovaný "schůdek".


Nahrubo napatlaná země zákopů, vyvýšená část podél celé levé strany je již patrná.

Nyní bylo potřeba pokrýt "podlahu" i stěny prkny. Na to jsem použil tenký plátek balzy, ze kterého jsem nařezal obdélníčky požadované velikosti (viz. obrázek). Ty jsem natřel vhodnou barvou, pokud možno také ne jednolitou, ale trochu flekatě, aby to působilo reálněji. Z výsledných kousků jsem potom nožíkem odřezával potřebná prkna a lepil je na daná místa. Vyžadovalo to miniaturní práci a samozřejmě vteřinové lepidlo, obyčejným bych se obzvlášť zbláznil.


Natřené plátky balzy, ze kterých jsem odřezával "prkna" na vydřevění zákopů.


Již nařezaná jednotlivá prkna, která jsem používal na vydřevění. Tato jsou docela křivá, snad jsem je jenom fotil, ale nepoužil :-)

Země zákopů samozřejmě nebyla úplně rovná, takže jsem jako jakýsi základ položil vždy jedno nebo dvě dlouhá prkna rovnoběžně se stěnami zákopů a na ně jsem potom napříč (jako jakýsi žebřík) lepil opravdová prkna tvořící podlahu. Bylo to docela hraní, protože i přes snahu samozřejmě nebyl zákop všude stejně široký, takže to musela být vždy prkna na zakázku :-) Stěnu jsem pak tvořil rovnou z jakýchsi větších částí, jak ukazuje následující obrázek.
Že jsem před vydřevěním zákop ještě také natřel tmavě hnědou barvou, je asi zřejmé, někde by mohlo prosvítat.


Stěny se pokrývaly docela rychle, vždy jsem tímto způsobem slepil požadovaný počet prken a ten potom přilepil ke stěně, takže výsledek byl krásně rovný, narozdíl od původní sádrové stěny, která ideální nikdy být nemohla a prkna by na ní jednotlivě ani asi pořádně nedržela.

Když se voják postaví na stupínek, ze kterého muže střílet, vykukuje střílnou umístěnou mezi pytli s pískem (tu jsem slepil také z balzy). Z druhé strany jsou pytle zasypány hlínou, aby se zákop pokud možno zamaskoval.
Stejně tak německé dělo, které jsem do scény umístil, je v jakémsi přístřešku, který je zčásti obložen pytli. Pytle jsem vytvořil z moduritu (dnes k dostání pod názvem Modelit). Kdo by náhodou neznal, je to jako modelína, vytvaruje se, co potřebujete, potom se to dá vařit a tím hmota zatvrdne. Natřel jsem různými barvami. Pro pytlový vzhled je vhodné obtisknout před vytvrzením na povrch pytlů nějakou jemnou látku (je to přece jenom zmenšenina). Nicméně v měřítku 1:72 jsem to vesele ignoroval.
Důležité pro vzhled pytlů je jejich placatost, jak na sobě navzájem leží, jeden přes druhý. To mám jako ponaučení do příště (do příště? Jaké příště? Nejsem blázen!), nyní jsem tak udělal pouze na některých místech, ve zbytku pytle potom působí spíše jako kameny. Takže u mě příště a u vás taktéž musí být placaté, namačkané na sobě.
Pytle se tedy umístí na horní kraj zákopu na nepřátelské straně, zalijí sádrou a vršek se natře hliněnou barvou.

Co se týče zákopů, v jednom místě jsem je probořil, jako znázornění přímého zásahu nepřítele. Pohodil jsem tam nějaké pytle, napatlal a obarvil sádru (hlínu) a také tam pohřbil nebohého německého vojáka, kterému čouhaly jenom nohy.
Do zákopů jsem potom na určená místa přilepil nabarvené německé vojáky, jeden telefonuje (asi že by bylo nejlepší ustoupit, že má za krkem tank), takže jsem mu od telefonu ještě vedl telefonní kabel (černá nit).

8. Závěr
Po dokončení zákopů zbývalo několik posledních úprav. Za zákopy bylo jedno velmi provizorní stanoviště s kulometem, jenom takové hnízdo z pytlů (že se raději hoši neschovají do zákopu) a hlavně "přístřešek" pro dělo 77 mm (i když na krabici píšou 76mm). To je v jakémsi krytu z hlíny a pytlů, střecha opět ze dřeva (balza), pytlů (modurit) a hlíny (sádra). Dělo obsluhují dva němečtí vojáci.
Potom ještě natřít terén, hlavně místa, kde stále prosvítá sádra, nabarvit boky polystyrénového podkladu, přilepit cedulku s názvem a je hotovo... teď už zbývá jenom přilepovat, co vnoučátka utrhnou (no počkat, to asi pár desítek let předbíhám...)
A zde nezbývá než doplnit pár fotek výsledku (sluníčko některé barvy na fotce dost zesvětlilo):
 


útočící Britové za tankem MkIV

tank míří k německým zákopům

v popředí překonaný ostnatý drát,
vzadu německý odpor

pohled od zákopu vedoucího
k zadním pozicím pryč z modelu

detail britských vojáků

detail ostnatého drátu

Za vaše připomínky a rady budu rád. Kladnou i zápornou kritiku posílejte na nethar@centrum.cz. Jenom prosím, pokud mi budete psát, co mám špatně, buďte ke mně milí, mám křehkou dušičku, mé dioráma mi dělá radost, tak mi ji kažte jenom opatrně :-) Jinak šance, že se kdy do něčeho takového ještě pustím, klesne z malé na velmi malou :-)

zpět